Štvanice tím zápasem žila od začátku září. Vždyť měli přijet Australané s Rochem a Alexanderem! Stařičký centr měl být svědkem bitvy o daviscupové finále 1975.

Už týden před zápasem to na Štvanici vypadalo jako při manévrech. Stavěly se mobilní tribunky, které zvýšily kapacitu hlediště z původních čtyř a půl tisíce na víc než šest tisíc diváků a rota vojáků pak skákáním a dupáním testovala, jestli vydrží i bouřlivé fandění.

„Byla to výjimečná atmosféra, vždyť se hrálo o finále,” vzpomíná na zápas proti Australanům JAN KODEŠ (60). Tehdy, v devětadvaceti, byl ještě hráčem Sparty, do I. ČLTK se vrátil teprve později. Ale štvanický centrkurt, to byl v zápasech Davisova poháru jeho »obývák«, prohrál tu jen s Fibakem, Metrevelim, Barazzuttim a jako jedenadvacetiletý zelenáč s Chilanem Rodriguezem.

V pátek 26. září 1975 sehrál na Štvanici zřejmě svou největší daviscupovou bitvu. A vítěznou. Ve čtyřech setech udolal bombarďáka Johna Alexandera považovaného tehdy za nástupce legendárních Lavera a Newcomba: 6:4, 2:6, 7:5, 6:4. V neděli pak vyřídil i Roche, na antuce nejlepšího z Australanů, a Československo se v sestavě Kodeš, Hřebec, Pála a Zedník probilo do finále Davisova poháru proti Švédsku s fenomenálním Borgem (2:3 ve Stockholmu).

V noci na pátek spal Jan Kodeš bídně. Jednak nebyl fit, pořád cítil pár dnů staré zranění nohy z mezinárodního mistrovství republiky v Bratislavě. A taky svazující pocit, který tak důvěrně znal, protože se od něj pokaždé čekaly dva body. I proto se v den zahajovacího zápasu s Alexanderem probudil už v půl páté ráno! „Byl jsem hrozně nervózní a nemohl dospat,” usmívá se při vzpomínce na chvíle před zápasem a říká: „Mnozí si asi myslí, že moje největší štvanické vítězství bylo to nad Rochem, ale zápas s Alexanderem byl pro mne daleko těžší. Věděl jsem, že nesmím prohrát, že úvodní zápas rozhodne, co bude dál. Kdybych prohrál, asi by bylo všechno ztracené. Měl jsem nůž na krku, těžko se dalo počítat s tím, že Jirka Hřebec porazí ve druhém zápase Roche – i když to pak dokázal. Se čtyřhrou jsme taky počítat nemohli,” vzpomíná na zápas před jedenatřiceti lety Jan Kodeš.

Jan Kodeš v bitvě proti Alexanderovi získal veledůležitý první bod a triumfem nad Rochem pak posunul Československo do finále proti Švédům

„Začínalo se v deset dopoledne, protože byl podzim a kolem šesté hrací tma, a ten tlak byl enormní. Alexander byl mladší než Roche, ambiciózní, měl výborný servis a pořád se tlačil na síť, navíc mu nahrálo počasí. Pamatuju si, že pršelo, bylo vlhko a kurt trochu kluzký. Alexander neustále útočil, i při mém podání. Jakmile jsem nedal první servis, hned z returnu mi nabíhal na síť a nutil mě k riskantním prohozům.”

První set Kodeš za podpory zaplněného hlediště zvládl: 6:4. Jenže ve druhém na něj sedla krize. Prohrál 2:6 a ve třetí sadě už prohrával 1:4! „Stav 1:4 ve třetím setu nevěstil nic dobrého, ale Kodeš v Davisově poháru, to je punc kvality a spolehlivosti,” napsal druhý den v komentáři k utkání Československý sport. Kodeš se v kritických chvílích sebral, zabojoval tak, jak to uměl snad jen on, a klíčovou sadu nakonec vyhrál 7:5. „Ten proměněný setbol, po kterém mi spadl obrovský balvan ze srdce, mám pořád před očima. Alexander
zaservíroval a cpal se na síť a já zahrál bekhend křížem, krátkej prohoz ven z kurtu. Takzvanej zázrak,” směje se Jan Kodeš. „Byla tam skulina, do který jsem se trefil. To byl moc důležitej moment, protože když je člověk nahoře, když vede, je mnohem klidnější a víc si dovolí.”

Stařičká Štvanice praskala v pětasedmdesátém, kdy přijeli k semifinálové bitvě Australané, ve švech, diváci zaplnili i provizorní tribunku

Čtvrtý set vyhrál Kodeš 6:4, zápas trval bez čtyř minut tři hodiny! Československo vedlo nad Austrálií 1:0 a Jiří Hřebec šel pro druhý bod proti Rocheovi. I když to tak zpočátku nevypadalo… „Vzpomínám si, že mě Pepa Stejskal ve starý tribuně masíroval a Jirka začal špatně, dostával strašnou kládu. Ale ve třetím setu se chytil a přerušovalo se už za stavu 2:2 na sety. Pořád ještě nebylo jistý, že Roche porazí, ale nakonec to v dohrávce dokázal a vedli jsme 2:0, to byla bomba. Pak kapitán Bolardt rozhodl, že debla vypustíme a připravíme se na neděli. A vyšlo to…” Pála a Zedník sice prohráli čtyřhru s párem Dent – Alexander 3:6, 6:3, 2:6, 3:6, ale Kodeš v neděli vyprovodil Roche 6:3, 6:1 a 6:4 a Štvanice jásala radostí.

„Kodeš je na antuce vždycky vynikající,” ulevil si nehrající kapitán Australanů Neale Fraser a trenér Pavel Korda se chystal konečně otevřít obrovskou láhev whiskey, kterou si dlouho šetřil na den, kdy Kodeš a spol. postoupí do finále Davisova poháru.

Pět největších štvanických bitev Jana Kodeše

John Alexander 1975 (1. zápas) 6:4, 2:6, 7:5, 6:4
Manuel Orantes 1971 (rozhodující zápas) 7:5, 4:6, 7:5, 6:4
Francois Jauffret 1975 (rozhodující zápas) 6:1, 7:5, 6:1
Tony Roche 1975 (4. zápas) 6:3, 6:1, 6:4
Juan Gisbert 1971 (2. zápas) 6:3, 4:6, 9:7, 7:5

Štítky: Jan Kodeš